Střelec

Střelec ( latinsky Sagittarius, zkratka Sgr ) je rozsáhlé a poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy. Na ekliptice je najdeme mezi Štírem a Kozorohem. Rozložení nejjasnějších hvězd připomíná čajovou konvici. Prochází jím mléčná dráha a díváme se jím směrem ke středu Galaxie. Pro pozorovatele z našich zeměpisných šířek nevystupuje souhvězdí nikdy vysoko nad obzor a jeho jižní část od nás nespatříme vůbec. Řadíme jej k letním souhvězdím, vrcholí o půlnoci začátkem července. Podle staré báje Střelec představuje Kentaura - napůl člověka, napůl koně, s lukem a šípem namířeným na sousední souhvězdí Štíra. S rozlohou 867 stupňů čtverečních zaujímá 15. místo v pořadí velikosti. Střelec hraničí se souhvězdím Orla, Štítu, Ocasem Hada, Hadonoše, Štíra, Jižní koruny, Dalekohledu, Indiána, Mikroskopu a Kozoroha. Souhvězdí obsahuje 1 hvězdu jasnější 2. magnitudy, celkem 7 hvězd jasnějších 3. magnitudy, 16 hvězd jasnějších 4. magnitudy a asi 40 hvězd jasnějších 5. magnitudy.

Nejjasnější hvězda souhvězdí nese jméno Kaus Australis ( Epsilon Střelce ). Nachází se v jižní části Střelce a u nás vystupuje jen velmi nízko nad obzor. Jde o modrobílou stálici spektrálního zařazení B9. Dosahuje 1,8. magnitudy a od nás ji dělí asi 145 světelných roků. Odhadujeme, že hvězda má asi 7 krát větší průměr než naše Slunce a svítivostí ho překonává přibližně 375 krát. Na jejím povrchu by jste naměřili teplotu okolo 9000 stupňů Celsia. Vyznačuje se vysokou rotační rychlostí okolo vlastní osy, takže nejspíše bude velmi nápadně zploštělá. Přebytek infračerveného záření naznačuje, že je obklopena prachovým diskem.

Nunki ( Sigma Střelce ) dosahuje 2,0. magnitudy. Je modrou hvězdou spektrálního zařazení B3 a od nás ji dělí přibližně 230 světelných roků. Má zhruba 5 krát větší průměr než naše Slunce a průměrnou povrchovou teplotu odhadujeme na asi 19 000 Kelvinů. Hvězda rychle rotuje okolo vlastní osy a díky tomu bude mít nejspíše nápadně zploštělý tvar. Nunki je druhou nejjasnější v souhvězdí.

Ascella ( Dzéta Střelce ) na nás svítí ze vzdálenosti okolo 90 světelných roků jako hvězda 2,6. magnitudy. Jde o dvojhvězdu skládající se z téměř stejně jasných ( 3,3. a 3,4. magnitudy ) bílých hvězd spektrální třídy A, které obíhají kolem společného těžiště s periodou 21 let. Průměrná vzdálenost mezi složkami dvojhvězdy činí asi 13 astronomických jednotek, během oběhu se mění mezi zhruba 10 a 16 astronomickými jednotkami.

Kaus Meridionalis, někdy také nazývaná Kaus Media ( Delta Střelce ) dosahuje 2,7. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti okolo 350 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 65 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje zhruba 4300 Kelvinů.

Kaus Borealis ( Lambda Střelce ) dosahuje 2,8. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 78 světelných roků. Hvězda má asi 11 krát větší průměr než naše Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4800 Kelvinů.

Pí Střelce, známá též pod jménem Albaldah, dosahuje 2,9. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F2, ve vzdálenosti okolo 500 světelných roků. Víme o dvou hvězdných průvodcích, takže Pí Střelce je nejméně trojnásobným hvězdným systémem.

Al Nasl ( Gama 2 Střelce ) je žlutooranžovou hvězdou spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 97 světelných roků. Při pohledu ze Země dosahuje 3,0. magnitudy. Má asi 12 krát větší průměr než Slunce. Rozbor spektra naznačuje, že jde o těsnou dvojhvězdu.

Až na samotné hranici se souhvězdím Jižní koruna najdeme stálici třetí hvězdné velikosti - Éta Střelce. Dosahuje 3,1. magnitudy. Jde o červeného obra spektrálního zařazení M3, ve vzdálenosti okolo 145 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 60 krát větší průměr než naše Slunce. Povrchová teplota činí přibližně 3600 Kelvinů. Má slabšího hvězdného společníka 7,8. magnitudy, patřícího do spektrální třídy F, s oběžnou dobou přesahující tisíc let. Pro pozorovatele z našich zeměpisných šířek je Éta Střelce těžko pozorovatelná, pro velmi malou výšku nad obzorem.

Fí Střelce dosahuje 3,2. magnitudy. Je modrou hvězdou spektrálního zařazení B8. Od Země ji dělí zhruba 240 světelných let. Mohla by mít přibližně 4,5 až 5 krát větší průměr než Slunce.

Tau Střelce je hvězdou 3,3. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1. Svítí na nás ze vzdálenosti okolo 120 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 16 krát větší průměr než Slunce. Vysoká prostorová rychlost hvězdy naznačuje, že je návštěvníkem z jiné části Galaxie.

Stálice s označením Ksí 2 Střelce leží v severní polovině souhvězdí. Dosahuje 3,5. magnitudy. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G9, ve vzdálenosti okolo 365 světelných roků.

Omikron Střelce dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 140 světelných let. Odhadujeme, že má 11 krát větší průměr než Slunce.

Optickou dvojhvězdu Ný 1 a Ný 2 Střelce najdete 2,5 stupně jihozápadně od výše zmíněné Omikron Střelce. Ný 1 Střelce je tou západní z dvojice. Dosahuje 4,9. magnitudy. Jde o oranžového veleobra spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti kterou odhadujeme na velmi zhruba 1100 světelných roků. Ný 2 Střelce je jen o málo slabší, dosahuje 5,0. magnitudy. Tentokrát jde o oranžového obra, také spektrálního zařazení K1. Nachází se ve vzdálenosti okolo 270 světelných roků. Hvězdy na obloze dělí 14 úhlových minut, za dobrých pozorovacích podmínek je tedy můžete dobře rozlišit i prostýma očima. Za horších pozorovacích podmínek se mohou jevit jako malá mlhavá skvrnka.

Jasnosti nestálé je hvězda s označením Mí Střelce, příležitostně nazývaná Polis. Najdete ji v severozápadní části souhvězdí. Jde o zákrytovou dvojhvězdu s periodou oběhu 180,5 dne. Změny jasu během zákrytu však dosahují pouze 1 desetiny hvězdné třídy ( 3,8. až 3,9. magnitudy ) a prostýma očima je tedy nejspíše nezaznamenáte. Hlavní složka je obří modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B8, blízký průvodce pravděpodobně spektrálního zařazení B2 má podstatně menší rozměry. Dvojici hvězd v prostoru dělí přibližně 2 astronomické jednotky. Jejich hmotnosti odhadujeme na 23 a 8 násobek sluneční hmotnosti. Vzdálenost Mí Střelce nedovedeme spolehlivě určit, pravděpodobně ji však od nás dělí více než 3000 světelných roků.

Ró 1 Střelce se nachází v severní části souhvězdí. Dosahuje 3,9. magnitudy. Je žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení A9. Od nás ji dělí zhruba 125 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 3,2 krát větší průměr než Slunce.

Od nás nepozorovatelná je optická dvojhvězda Beta 1 a Beta 2 Střelce ( Arkab Prior a Arkab Posterior ), v jižní části souhvězdí. První z nich dosahuje 4,0. magnitudy a jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 375 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 6 krát větší průměr než Slunce. Druhá z nich je jen o málo slabší ( 4,3. magnitudy ) a jde o žlutobílou hvězdu spektrálního zařazení F2, ve vzdálenosti přibližně 135 světelných roků. Domníváme se, že má asi 1,4 krát větší průměr než Slunce. Pokud se vydáte někam na jih, tak pohodlně rozlišíte obě hvězdy prostýma očima, jelikož je na obloze dělí 21 úhlových minut.

Alfa Střelce nese jméno Rukbat. Jasností však nijak nevyniká, dosahuje pouze 4,0. magnitudy. Nachází se v jižní části souhvězdí. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B8. Odhadujeme, že má asi 2,5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota přesahuje 12 000 Kelvinů. Svítí ze vzdálenosti okolo 180 světelných roků. Přebytek infračerveného záření nasvědčuje tomu, že hvězda je obklopena prachovým diskem.

V jižní části souhvězdí leží také Jota Střelce. Dosahuje 4,1. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 180 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 14 krát větší průměr než Slunce.

V jižní části souhvězdí ještě stojí za zmínku Théta 1 Střelce. Dosahuje 4,4. magnitudy. Je modrou hvězdou spektrálního zařazení B2, ve vzdálenosti okolo 520 světelných roků. Jen asi 0,6 stupně severně od ní leží slabší Théta 2 Střelce, která s ní tvoří optickou dvojhvězdu. Dosahuje 5,3. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A4, ve vzdálenosti okolo 160 světelných roků.

Mezi hvězdy jasnější 4,5. magnitudy v souhvězdí Střelce patří také 62 Střelce. Najdete ji v blízkosti východní hranice souhvězdí. Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o červenou obří hvězdu spektrálního zařazení M4. Vzdálenost odhadujeme na asi 450 světelných let. Řadíme ji k nepravidelným proměnným hvězdám, vykazuje malé změny jasnosti v rozmezí 2 desetin hvězdné třídy. V blízkosti 62 Střelce, severozápadně od ní, najdeme trojici stálic s označením 59, Omega a 60 Střelce ( 4,5., 4,7. a 4,8. magnitudy ). Společně vytvářejí tyto čtyři hvězdy malý asterismus, známý jako Terebellum.

X Střelce ( též označovaná jako 3 Střelce ) najdeme v západní části souhvězdí, poblíž hranice s Hadonošem. Jasnost kolísá mezi 4,3. a 4,9. magnitudy v periodě 7 dnů. Patří k pulsujícím proměnným hvězdám typu Delta Cefea. Světelné změny jsou pro zkušeného pozorovatele poměrně snadno zaznamenatelné i prostýma očima. Pulsujícího žlutého veleobra od nás dělí velmi zhruba 1000 světelných roků. Jeho průměr by mohl být 50 až 60 krát větší než průměr Slunce. Do blízkosti hvězdy X Střelce se promítá střed naší Galaxie, leží asi 1 stupeň jižně od této hvězdy. X Střelce je tak úhlově nejbližší hvězdou viditelnou prostýma očima směrem ke středu Galaxie. Střed našeho hvězdného ostrova, který ztotožňujeme s polohou rádiového zdroje Sagittarius A ( jde o černou díru, jejíž hmotnost odhadujeme na zhruba 4 miliony Sluncí ), leží ve vzdálenosti přibližně 26 000 světelných roků, tedy asi 26 krát dále než proměnná hvězda X Střelce.

V západní části souhvězdí, v blízkosti hvězdy Al Nasl ( Gama 2 Střelce ), méně než 1 stupeň severně od ní, leží hvězda s označením W Střelce ( též označovaná jako Gama 1 Střelce ). Jde taktéž o pulsující proměnnou typu Delta Cefea. Jasnost mění v rozmezí 4,3. a 5,1. magnitudy, v periodě 7,6 dne. I v tomto případě si můžete světelných změn snadno všimnout již při pohledu prostýma očima. Během pulsací se mění spektrum z G1 do F4. Je hlavní složkou vícenásobného hvězdného systému. Vzdálenost W Střelce odhadujeme na velmi nejistých 1500 světelných roků.

RR Střelce najdeme ve východní části souhvězdí, přes 2 stupně jihozápadně od výše zmíněné 62 Střelce. Jde o dlouhoperiodickou pulsující proměnnou hvězdu typu Mira Ceti. Jasnost kolísá v rozmezí 5,5. až 14,0. magnitudy v periodě 336 dnů. V maximu je tedy na temné obloze viditelná prostýma očima, v minimu je na její spatření nezbytný větší amatérský dalekohled.

Proměnnou hvězdou typu Delta Cefea je Y Střelce. Najdete ji v severozápadní části souhvězdí, asi 2 stupně severoseverozápadně od hvězdy 21 Střelce ( 4,8. magnitudy ). Jasnost kolísá mezi 5,2. a 6,2. magnitudy s periodou 5,77 dne. Tyto změny jsou na temné obloze dobře pozorovatelné i prostýma očima. Snad někde ve vzdálenosti okolo 1200 světelných roků by se mohla nacházet tato obří pulsující žlutá hvězda.

Z objektů vzdáleného vesmíru viditelných prostýma očima v souhvězdí Střelce bych na prvním místě zmínil velmi známou a populární mlhovinu M 8 ( NGC 6523 ), s romantickým názvem Laguna. Jako mlhavá skvrna protáhlá ve směru severozápad-jihovýchod je v místech s temnou oblohou snadno viditelná i prostýma očima v západní části souhvězdí, asi 5,5 stupně severozápadně od hvězdy Kaus Borealis ( Lambda Střelce ). Celková jasnost objektu dosahuje zhruba 5. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 90 krát 40 úhlových minut. Vzdálenost Laguny od nás příliš spolehlivě neznáme-nejspíše se bude nacházet někde mezi 5000 a 6000 světelnými roky. Je součástí vnitřního spirálního ramena Galaxie, které jsme pojmenovali Rameno Střelce. Velikost mlhoviny na délku pravděpodobně přesahuje 100 světelných roků. M 8 je velkou hvězdnou porodnicí. Kromě velmi mladých hvězd obsahuje i spoustu hvězdných zárodků, takzvaných globulí, které jsou dobře viditelné na detailních fotografických snímcích. Lagunu lze směle zařadit mezi nejkrásnější objekty letní oblohy.

Asi 1,5 stupně severně od Laguny je prostýma očima viditelná malá mlhavá skvrnka. Odpovídá hrstce slabších hvězd v okolí mlhoviny Trifid ( M 20 ), která je však patrná až v dalekohledech.

Asi 2,5 stupně severoseverovýchodně od hvězdy Polis ( Mí Střelce ) je na temné obloze viditelná nápadná mlhavá skvrna o velikosti asi 2 krát 1 stupeň, protažená ve směru severovýchod - jihozápad. Jde o velmi bohaté nakupení hvězd rozdílných jasností. Objekt je znám pod katalogovým označením M 24 a také pod názvem "Malý oblak ve Střelci". Jedná se o průzor prachovými mračny v mléčné dráze, který nám dovoluje dohlédnout do vzdálenosti zhruba 15 000 světelných roků. To je v oblastech ležících ve směru centra naší Galaxie vítaná záležitost, jelikož rozsáhlá prachová mračna nám v těchto částech oblohy výhled spolehlivě cloní. Jednou z mála výjimek je právě M 24. Jde tedy o hvězdy rozložené v zorném směru a vzdálené mnohdy od sebe tisíce světelných roků. Patří převážně k vnitřnímu spirálnímu rameni Galaxie, které jsme pojmenovali Rameno Střelce. Nejjasnější z nich se pohybují okolo 6. hvězdné velikosti. O úplné absenci prachu v oblasti však řeč být nemůže. Je ho zde však podstatně méně než v okolních oblastech ve směru souhvězdí Střelce a přilehlých oblastí ve směru okolo středu Galaxie.

Asi 3,5 stupně východně od středu hvězdného oblaku M 24 najdete otevřenou hvězdokupu M 25 ( IC 4725 ). Jde o poměrně výraznou hvězdokupu s celkovou jasností asi 4,5. magnitudy a rozkládající se na ploše větší než 0,5 stupně. Jako mlhavá skvrna může být poměrně snadno viditelná i prostýma očima. Celkově hvězdokupu tvoří nejméně stovka hvězd a nejjasnější z nich dosahují pouze 7. hvězdné velikosti. M 25 od nás dělí zhruba 2000 světelných roků. Skutečný průměr hvězdokupy odhadujeme na asi 25 světelných roků, její stáří na zhruba 100 milionů roků.

V severozápadním rohu souhvězdí se nachází otevřená hvězdokupa M 23 ( NGC 6494 ). Rozkládá se na ploše asi 0,5 stupně a celková jasnost činí 5,5. magnitudy. Na temné obloze může být viditelná i prostýma očima, jako mlhavá skvrna 4,5 stupně severozápadně od hvězdy Mí Střelce. M 23 od nás dělí přibližně 2000 světelných roků. Jejích nejméně 150 hvězd je soustředěno v kouli o průměru zhruba 20 světelných roků. Stáří hvězdokupy činí několik stovek milionů roků, nejčastější odhady mluví o 200 či 300 milionech let.

V severní části souhvězdí, v těsné blízkosti hranice s Hadem, leží emisní mlhovina M 17 ( NGC 6618 ), pro svůj tvar známá jako mlhovina Labuť, nebo také mlhovina Omega, jelikož na některých snímcích připomíná toto velké řecké písmeno. Celková jasnost mlhoviny dosahuje zhruba 6. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 46 krát 37 úhlových minut. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek může být v náznaku viditelná i prostýma očima, jako mhlavá skvrna. M 17 je velkou hvězdnou porodnicí o průměru několika desítek světelných roků, obsahující spoustu ( několik stovek ) velmi mladých hvězd ukrytých v mlhovině a většinou nepozorovatelných v optickém oboru. Svítící plyn je ostře ohraničený rozsáhlým temným molekulovým mračnem, který dává mlhovině její podivuhodně zakřivený tvar. Temný molekulový oblak, na jehož severovýchodním konci se mlhovina nachází, zabírá v prostoru několik stovek světelných roků. M 17 se nejspíše nachází mezi 5000 a 6000 světelnými roky od Země, je taktéž součástí spirálního ramena Střelce.

Kulovou hvězdokupu M 22 ( NGC 6656 ) nejlépe vyhledáte pomocí hvězdy Kaus Borealis ( Lambda Střelce ). Od této hvězdy se nachází 2,5 stupně severovýchodně. M 22 je s celkovou jasností 5,1. magnitudy jednou z nejjasnějších kulových hvězdokup na celé obloze. Zároveň jde o nejjasnější kulovou hvězdokupu pozorovatelnou z území našeho státu. Dosahuje také na kulové hvězdokupy úctyhodného zdánlivého rozměru - nejméně 24 úhlových minut. Jako velmi malá mlhavá kulatá skvrnka je na temné obloze viditelná i prostýma očima, nicméně z našich zeměpisných šířek je její spatření bez optických pomůcek značně problematické, vzhledem k nízké výšce nad obzorem. Je umístěna mezi dvěma hvězdami 5,5. a 5,8. magnitudy. Celkově hvězdokupu tvoří několik stovek tisíc stálic, seskupených v kouli o průměru asi 200 světelných roků. Se vzdáleností zhruba 10 000 světelných roků patří M 22 k nejbližším objektům svého druhu. Díky své relativní blízkosti k nám je tak jasná.