Labuť

Labuť ( latinsky Cygnus, zkratka Cyg ) je typickým letním souhvězdím. Kulminuje o půlnoci v blízkosti zenitu koncem července. Svým tvarem připomíná labuť letící mléčnou dráhou. Patří ke starobylým původním 48 souhvězdím. Nejjasnější hvězdy souhvězdí vytváří na obloze velký kříž, proto se toto souhvězdí příležitostně nazývá Severní kříž. Při východu Labutě leží kříž na své levé straně, při pohybu k západu se postupně napřimuje. Severní část souhvězdí je i s nejjasnější hvězdou Deneb v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární. V Labuti se nachází jedna z nejkrásnějších částí mléčné dráhy. Tímto směrem se díváme podél místního galaktického ramena, které jsme pojmenovali Rameno Oriona. S rozlohou 804 stupňů čtverečních je Labuť na 16. příčce mezi souhvězdími v pořadí velikosti. Sousedí se souhvězdími Cefea, Draka, Lyry, Lištičky, Pegasa a Ještěrky. Obsahuje 1 hvězdu jasnější 2. magnitudy, celkem 4 hvězdy jsou jasnější 3. magnitudy, 15 hvězd v souhvězdí je jasnějších 4. magnitudy a asi 45 hvězd je jasnějších 5. magnitudy.

Nejjasnější hvězda souhvězdí se jmenuje Deneb ( Alfa Labutě ) a najdeme ji v místech, kde má velký vodní pták ocas. Hvězda tvoří jeden z vrcholů letního trojúhelníku, který usnadňuje orientaci na letní obloze. Zbylé dva vrcholy tvoří Vega ze souhvězdí Lyry a Altair ze souhvězdí Orla. Deneb je hvězdou první velikosti ( 1,2. magnitudy ). Patří mezi dvacítku nejjasnějších hvězd. Tento bílý veleobr spektrálního zařazení A2, vedle kterého by naše Slunce vypadalo bezvýznamně, patří k nejsvítivějším hvězdám v Galaxii. Povrchová teplota hvězdy dosahuje přibližně 9000 stupňů Celsia. Jen odhadujeme, že má přibližně 20 krát větší hmotnost než Slunce. Měření vzdálenosti této"galaktické štiky" z astrometrické družice udávají hodnotu 3200 světelných roků, avšak s možností více než 50 % chyby. Podle novějších měření se zdá, že půjde o spíše nižší hodnotu vzdálenosti. Ať tak či onak, zůstává Deneb nejvzdálenější z jasných hvězd, které můžeme na obloze pozorovat. Řadí se k nepravidelně pulzujícím proměnným hvězdám. Změny jasnosti však činí méně než 0,1. magnitudy a v žádném případě je tedy pouhýma očima nezaznamenáte. Z povrchu Denebu vane silný hvězdný vítr. Svůj aktivní život jednou tahle hmotná stálice zakončí explozí supernovy.

Hodně vzdálenou stálicí je i Sadr ( Gama Labutě ). Měření udávají hodnotu okolo 1800 světelných roků, i v tomto případě však může být zatíženo poměrně dosti velkou chybou. Naše současná pozorovací technika prostě nestačí na spolehlivé určení vzdáleností takto dalekých hvězd. Sadr dosahuje na pozemské obloze 2,2. magnitudy a je hvězdou spektrálního zařazení F8. Jde tedy o žlutého veleobra. Povrchová teplota činí asi 6500 Kelvinů. Nažloutlého odstínu si můžete všimnout již při pozorování prostýma očima. Sadr tvoří tělo Labutě. Je druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí. Nachází se v centru asterismu " Severní kříž ".

Hlavu Labutě tvoří Albireo ( Beta Labutě ). Najdete ji zhruba uprostřed letního trojúhelníku. Prostýma očima jeden světelný bod 2,9. magnitudy. Ve skutečnosti vícenásobný hvězdný systém. Hlavní složka 3,1. magnitudy má oranžovou barvu ( spektrum K3 ), průvodce je o dvě hvězdné třídy slabší ( 5,1. magnitudy ) a je namodralý ( spektrum B8 ). Měření odsouvá dvojhvězdu do vzdálenosti asi 400 světelných roků. Dnes se domníváme, že jde o skutečný fyzický pár s velmi dlouhou oběžnou dobou ( řádově desítky tisíc roků ). Obě hvězdy od sebe v prostoru dělí stovky miliard kilometrů. Oranžový obr svým průměrem mnohonásobně přesahuje horkého průvodce. Modrá složka velmi rychle rotuje okolo vlastní osy ( obvodová rychlost na rovníku asi 250 kilometrů za sekundu ) a musí tedy být velmi silně zploštělá. Navíc část hmoty v rovníkových oblastech ztrácí. Kolem jasnější složky obíhá další průvodce spektrální třídy B.

V krku Labutě, téměř na spojnici hvězd Sadr ( Gama Labutě ) a Albireo ( Beta Labutě ) najdete stálici s označením Éta Labutě. Dosahuje 3,9. magnitudy. Je jedinou hvězdou v krku Labutě stabilně jasnější 4. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 135 světelných roků. Domníváme se, že má 10 až 11 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4800 Kelvinů.

Chí Labutě se nachází také v Labutím krku, také na spojnici hvězd Sadr a Albireo. Jde o dlouhoperiodickou proměnnou typu Mira Ceti. V maximu jasnosti se obvykle pohybuje mezi 3. a 5. hvězdnou velikostí a je tedy snadno pozorovatelná prostýma očima, v minimu klesá na 13. až 14. hvězdnou velikost a na její spatření je nutný alespoň středně velký amatérský dalekohled. Světelné změny jsou tedy velké a probíhají s periodou okolo 407 dní. Vzdálenost pulsující červené obří hvězdy odhadujeme na zhruba 550 světelných roků od nás.

Nestálou stálicí je i 34 Labutě ( někdy také označovaná jako P Labutě ). Hvězda upoutala astronomy již v roce 1600 našeho letopočtu, kdy se zjasnila na 3. hvězdnou velikost. Okolo této jasnosti se držela 6 roků a pak začala pozvolna slábnout. V roce 1620 již byla na hranici viditelnosti bez dalekohledu a od roku 1626 do roku 1654 se pozorovatelům bez přístrojů ztratila úplně. Poté opět zjasnila a byla viditelná prostýma očima. Od té doby se hvězda drží okolo 5. hvězdné velikosti. 34 Labutě je veleobří horká a velmi hmotná hvězda ( hmotnost několik desítek Sluncí, svítivost několik stovek tisíc Sluncí ) spektrálního zařazení B2. Příčinou změn jasnosti jsou nestabilní procesy v její atmosféře, při kterých odhazuje do okolního prostoru velké množství plynu. Z jejího povrchu neustále vane velmi intenzivní hvězdný vítr. Okolo 34 Labutě byla objevena slabá mlhovina o zdánlivém průměru 1,6 úhlové minuty, která se neustále rozpíná rychlostí asi 185 km/s a pochází nejspíše z dávné exploze, kterou hvězda prošla před asi 2000 lety. Hvězdy tohoto typu žijí z astronomického hlediska velmi krátce a svůj aktivní život ukončí explozí supernovy, či dokonce hypernovy. Vzdálenost proměnné hvězdy odhadujeme na asi 5000 až 6000 světelných roků od nás. Na obloze ji najdeme přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr ( Gama Labutě ).

Nejjasnější hvězdou v západním křídle Labutě je Delta Labutě. Dosahuje 2,9. magnitudy a je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B9. Odhadujeme, že má 4,5 až 5 krát větší průměr než Slunce. Poměrně rychle však rotuje okolo vlastní osy a v důsledku odstředivé síly je výrazně zploštělá. Nachází se přibližně 170 světelných roků od Země. Má dva hvězdné průvodce - bližší z nich je 6. hvězdné velikosti a jde o nažloutlou hvězdu patřící do spektrální třídy F. Vzdálený průvodce je oranžovým trpaslíkem. Při pohledu prostýma očima se ovšem Delta Labutě jeví pouze jako jeden světelný bod.

Théta Labutě je také součástí západního křídla. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F4, ve vzdálenosti okolo 60 světelných roků. Má asi 1,6 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 6400 Kelvinů. Má slabého průvodce - červeného trpaslíka spektrálního zařazení M3.

Postupujeme západním křídlem Labutě a dostáváme se ke hvězdě s označením Jota 2 Labutě. Dosahuje 3,8. magnitudy. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A5. Od nás ji dělí zhruba 120 světelných let.

Na konci západního křídla Labutě svítí stálice s označením Kappa Labutě. Dosahuje 3,8. magnitudy. Je žlutooranžovou hvězdou spektrálního zařazení G9, ve vzdálenosti okolo 125 světelných roků. Odhadujeme, že má 8 až 9 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4900 Kelvinů.

Nejjasnější stálicí východního křídla Labutě je Epsilon Labutě, známá pod jménem Gienah. Dosahuje 2,5. magnitudy a je oranžovým obrem spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti asi 73 světelných roků. Povrchová teplota činí zhruba 4700 Kelvinů. Odhadujeme, že hvězda má asi 11 krát větší průměr než Slunce. Žlutooranžový odstín této stálice může být patrný i při pohledu prostýma očima. Gienah je třetí nejjasnější v souhvězdí.

Jen necelého půl stupně severovýchodně od Epsilon Labutě leží slabší hvězda 4,9. magnitudy ( HIP 102571 ). Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti okolo 440 světelných roků.

Součástí východního křídla je i Dzéta Labutě. Dosahuje 3,2. magnitudy. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti zhruba 145 světelných roků. Její průměr je asi 14 až 15 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4900 Kelvinů. Má hvězdného společníka, bílého trpaslíka s oběžnou dobou 17,8 let.

Stálici s označením 52 Labutě najdete asi 3 stupně jižně od jasné hvězdy Gienah ( Epsilon Labutě ). Dosahuje 4,2. magnitudy. Je oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 200 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 15 krát větší průměr než Slunce.

Hvězda s označením 41 Labutě se nachází 5 stupňů jihozápadně od hvězdy Gienah ( Epsilon Labutě ). Dosahuje 4,0. magnitudy. Jde o nažloutlou obří stálici spektrálního zařazení F5. Vzdálenost odhadujeme někde mezi 700 a 800 světelnými roky. Její průměr by se mohl pohybovat někde mezi 30 a 40 průměry Slunce.

Stálice s označením 39 Labutě leží také nedaleko hvězdy Gienah ( Epsilon Labutě ), asi 5 stupňů západojihozápadně od ní. Dosahuje 4,4. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K3. Od nás tuto hvězdu dělí zhruba 250 světelných roků.

V jihovýchodním rohu souhvězdí, v těsné blízkosti hranice s Pegasem, se prezentuje stálice s označením Mí Labutě. Ve skutečnosti jde o dvojici žlutých hvězd 4,8. a 6,1. magnitudy obíhajících kolem společného těžiště. Při pohledu prostýma očima se ovšem jeví pouze jako jeden slabý světelný bod 4,5. magnitudy. Systém se nachází zhruba 70 světelných roků od Země.

Ný Labutě dosahuje 3,9. magnitudy. Leží asi 5 stupňů jihovýchodně od nejjasnější hvězdy souhvězdí - Deneb ( Alfa Labutě ). Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A1, ve vzdálenosti okolo 370 světelných roků.

Tau Labutě dosahuje 3,7. magnitudy. Je žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení F1. Od Země ji dělí zhruba 66 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 2,2 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 6700 Kelvinů. Obíhá kolem společného těžiště se žlutou trpasličí hvězdou, která je svými parametry dosti podobná našemu Slunci. Oběžná doba činí 49,6 roku.

Sigma Labutě leží jen 1,5 stupně severoseverovýchodně od výše zmíněné Tau Labutě. Dosahuje 4,2. magnitudy. Je modrobílou veleobří hvězdou spektrálního zařazení B9. Od Země ji dělí několik tisíc světelných roků, pravděpodobně se nachází ve vzdálenosti někde mezi 2000 a 3000 světelných roků.

Ksí Labutě se nachází asi 4,5 stupně jihovýchodně od Denebu ( Alfa Labutě ). Dosahuje 3,7. magnitudy. Je oranžovou nadobří hvězdou spektrálního zařazení K5, ve vzdálenosti větší než 800 světelných roků.

Ró Labutě najdete ve východní části souhvězdí. Dosahuje 4,0. magnitudy. Je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 125 světelných roků. Odhadujeme, že má zhruba 10 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 5100 Kelvinů.

Méně než 0,5 stupně ( 25 úhlových minut ) jihovýchodně od Ró Labutě leží proměnná hvězda W Labutě. Jasnost mění mezi 5,5. a 7. hvězdnou velikostí, s periodami asi 131 a 234 dnů. Je obří červenou pulsující hvězdou spektrální třídy M. Odhady vzdálenosti se pohybují okolo 600 světelných roků. V období okolo maxima může být viditelná prostýma očima na temné obloze, v období okolo minima se ztrácí pozorovatelům bez dalekohledu.

Ve východní části souhvězdí svítí také stálice s označením Pí 2 Labutě. Dosahuje 4,2. magnitudy. Řadíme ji k modrým obřím hvězdám. Je spektrálního zařazení B3 a od Země ji dělí více než 1000 světelných roků. Z rozboru spektra víme, že má hvězdného společníka s oběžnou dobou 72 dnů.

Asi 5 stupňů severozápadně od Denebu ( Alfa Labutě ) leží dvojice hvězd Omikron 1 a Omikron 2 Labutě. Na obloze je od sebe dělí jen 1 stupeň. Jasnější z dvojice je ta jižní - Omikron 1 Labutě ( též označovaná jako 31 Labutě ). Dosahuje 3,8. magnitudy. Pokud máte dobrý zrak a temnou oblohu na pozorovacím stanovišti, můžete si v její těsné blízkosti všimnout slabší hvězdičky 4,8. magnitudy. Nachází se jen 336 úhlových vteřin ( 5,6 úhlové minuty ) severozápadně. Nese označení 30 Labutě. Jde však pouze o optickou dvojhvězdu. Omikron 1 Labutě je oranžovou veleobří hvězdou spektrálního zařazení K2, ve vzdálenosti kterou hrubě odhadujeme na 900 světelných roků. 30 Labutě je bílou hvězdou spektrálního zařazení A5, ve vzdálenosti zhruba 600 světelných roků od nás. Omikron 1 Labutě je zákrytovou proměnnou hvězdou s velmi dlouhou periodou 10,4 roku. Zakrývaným průvodcem je horká hvězda spektrální třídy B. Úplný zákryt oranžovou obří hvězdou trvá 63 dnů.

Omikron 2 Labutě ( též označovaná jako 32 Labutě ) dosahuje 4,0. magnitudy. Je oranžovou veleobří hvězdou patřící do spektrální třídy K, ve vzdálenosti větší než 1000 světelných roků od Země. Také jde o zákrytovou dvojhvězdu. Má horkého průvodce spektrální třídy B s oběžnou dobou 3,143 roku. Světelné změny jsou však velmi malé, prostýma očima je nepostřehnete.

Asi 4 stupně severoseverozápadně od Denebu si můžete na první pohled všimnout malé mlhavé skvrnky. Při pozornějším pohledu zjistíte, že jde o dvojici slabých hvězd. Nesou označení Omega 1 a Omega 2 Labutě. Na obloze je od sebe dělí asi 1/3 stupně. Jasnější z dvojice je ta jižní - Omega 1 Labutě. Dosahuje 4,9. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B4, ve vzdálenosti okolo 900 světelných roků. Omega 2 Labutě je o půl hvězdné třídy slabší - dosahuje 5,4. magnitudy. Jde o červenou obří hvězdu spektrálního zařazení M2, ve vzdálenosti okolo 400 světelných let. Omega 1 a Omega 2 Labutě tvoří tedy pouze optickou dvojhvězdu.

V severním výběžku souhvězdí je jediná stálice jasnější 4,5. magnitudy. Nese označení 33 Labutě. Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A3, ve vzdálenosti okolo 160 světelných roků.

Zajímavá je pro nás stálice s označením 61 Labutě. Najdete ji asi 8 stupňů jihovýchodně od Denebu ( Alfa Labutě ), v blízkosti dvojice již výše zmíněných hvězd Tau a Sigma Labutě, s nimiž vytváří na obloze malý trojúhelník. 61 Labutě je poměrně slabá, ale na temné obloze dobře viditelná prostýma očima - dosahuje 4,8. magnitudy. Prostýma očima pouze jeden bezbarvý světelný bod, ve skutečnosti však jde o dvojici oranžových trpaslíků ( spektrum K5 a K7 ) ve vzdálenosti pouhých 11,4 světelných roků od Země. Jasnější složka dosahuje 5,2. magnitudy, průvodce 6,0. magnitudy. Dvojice 61 Labutě je známá tím, že patřila k prvním hvězdám, u kterých se podařilo změřit ( i když tehdy ne úplně přesně ) jejich vzdálenost od Země. Stalo se tak již v roce 1838. Že musí jít o hvězdy blízké Slunci, napověděl tehdejším hvězdářům rychlý vlastní pohyb dvojhvězdy. Každý rok na obloze společně urazí 5,2 úhlové vteřiny. Díky tomu se také někdy 61 Labutě přezdívá "letící hvězda". Dvojice oranžových trpaslíků má přibližně dvoutřetinové rozměry i hmotnosti našeho Slunce a okolo společného těžiště oběhnou jednou za zhruba 660 roků. V současnosti se pohybují kolem apastra ( v největší vzdálenosti od sebe ). Skutečná vzdálenost se mezi oběma trpaslíky mění během oběžné doby mezi asi 50 a 120 astronomickými jednotkami, je tedy dosti výstředná. 61 Labutě je jednou z nejbližších hvězd pozorovatelných bez dalekohledu a nejbližší hvězdou pozorovatelnou prostýma očima v souhvězdí Labutě.

M 39 ( NGC 7092 ) je otevřenou hvězdokupou. Najdete ji v severovýchodní části souhvězdí, asi 9 stupňů severovýchodně od Denebu ( Alfa Labutě ). S celkovou jasností okolo 5. magnitudy a zdánlivým průměrem asi 30 úhlových minut ( velikostně srovnatelná s Měsícem v úplňku ) je pod temnou oblohou snadno viditelná již pouhýma očima bez dalekohledu, jako mlhavá skvrna v pásu mléčné dráhy. Pravděpodobně ji zaznamenal již Aristoteles někdy kolem roku 325 před naším letopočtem. Nejjasnější stálice zde dosahuje 6,5. magnitudy, do 7. magnitudy obsahuje jen tři členy, celkově ji tvoří několik desítek hvězd. M 39 je poměrně blízkým hvězdným seskupením ve vzdálenosti asi 800 světelných roků. Stáří objektu odhadujeme na 200 až 300 milionů roků.