Lodní záď

Lodní záď ( latinsky Puppis, zkratka Pup ) byla původně součástí starověkého souhvězdí Loď Argo, na které se podle staré báje plavili argonauti v čele s Iásonem za zlatým rounem. Později byla Loď Argo rozdělená na čtyři souhvězdí - Plachty, Lodní záď, Lodní kýl a Kompas. Po rozdělení zůstala hvězdám jejich původní řecká písmena, proto v případě Lodní zádě začínají označení písmenem dzéta. Lodní záď je souhvězdím jižní oblohy a od nás je pozorovatelná jen jeho severní část, jižní část zůstává pro pozorovatele z území našeho státu trvale pod obzorem. Najdeme ji východně od Velkého psa. Prochází jím mléčná dráha. Patří k zimním souhvězdím, vrcholí o půlnoci v polovině ledna. S rozlohou 673 stupňů čtverečních je na 20. místě v pořadí velikosti. Lodní záď sousedí se souhvězdími Jednorožce, Kompasu, Plachet, Lodního kýlu, Malíře, Holubice, Velkého psa a Hydry. Souhvězdí obsahuje 4 hvězdy jasnější 3. magnitudy, celkem 10 hvězd je jasnějších 4. magnitudy a asi celkem 50 hvězd jasnějších 5. magnitudy.

Nejjasnější hvězdou v severní polovině souhvězdí je Tureis ( Ró Lodní zádě ). Dosahuje 2,8. magnitudy. Je žlutobílou hvězdou patřící do spektrální třídy F, ve vzdálenosti asi 64 světelných roků od Země. Za příznivých podmínek je od nás pozorovatelná nízko nad obzorem. Má přibližně 3,5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje asi 6900 Kelvinů. Je proměnnou hvězdou typu Delta Scuti. V důsledku pulsací se její jasnost mění v periodě 0,141 dne. Světelné změny však nepřesahují 2 desetiny magnitudy, jsou tedy vizuálně těžko postřehnutelné. Přebytek infračerveného záření naznačuje, že ji obklopuje prachový disk. Tureis je třetí nejjasnější hvězdou souhvězdí.

Stálici s označením 16 Lodní zádě najdeme 5 stupňů severně od hvězdy Tureis ( Ró Lodní zádě ). Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B5, ve vzdálenosti okolo 460 světelných roků.

Světelný bod s označením 11 Lodní zádě leží necelé 3 stupně severozápadně od hvězdy Tureis ( Ró Lodní zádě ). Dosahuje 4,2. magnitudy. Je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení F7. Od Země ji dělí zhruba 500 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 25 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 5900 Kelvinů.

Ksí Lodní zádě nese jméno Asmidiske. Dosahuje 3,3. magnitudy. Nachází se přes 4 stupně západně od hvězdy Tureis ( Ró Lodní zádě ). Jde o žlutého veleobra spektrálního zařazení G6. Má nejméně 100 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 4900 Kelvinů. Vzdálenost odhadujeme na velmi zhruba 1200 světelných roků. Necelých 5 úhlových minut ( 288 úhlových vteřin ) jihozápadně leží pouze optický společník 5,3. magnitudy. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G2, ve vzdálenosti okolo 280 světelných roků. Nachází se tedy asi 4 krát blíže Zemi než Ksí Lodní zádě. Je možné jej na temné obloze spatřit i prostýma očima. Jelikož však rozdíl jasností těchto dvou hvězd činí celé 2. magnitudy a úhlová vzdálenost je také poměrně malá, nepůjde o nic snadného. Pro pozorovatele z území našeho státu je pro nízkou výšku nad obzorem a světelný smog rozlišení této optické dvojhvězdy prostýma očima téměř vyloučeno.

Omikron Lodní zádě najdete asi 1 stupeň jižně od Ksí Lodní zádě. Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B1. Leží v dosti značné vzdálenosti od nás, kterou hrubě odhadujeme na 1400 světelných roků. Velmi rychle rotuje okolo vlastní osy, a díky tomu bude mít silně eliptický tvar.

Stálici s katalogovým označením HIP 36795 najdete asi 4,5 stupně severozápadně od Ksí Lodní zádě, již poblíž hranice s Velkým psem. Dosahuje 4,4. magnitudy. Je nažloutlou hvězdou spektrálního zařazení F6. Nachází se ve vzdálenosti okolo 84 světelných roků. Má asi 2,5 krát větší průměr než Slunce a přibližně 1,5 násobek jeho hmotnosti. Povrchová teplota se pohybuje okolo 6100 Kelvinů. U této hvězdy byla objevena planetární soustava.

Kappa Lodní zádě ( též označovaná jako k Lodní zádě ) leží asi 3 stupně jihozápadně od Ksí Lodní zádě. Dosahuje 3,8. magnitudy. Prostýma očima jeden světelný bod, ve skutečnosti jde o dvojici téměř totožně jasných hvězd 4,5. a 4,6. magnitudy. Obě hvězdy jsou modré - patří do spektrální třídy B. Nachází se zhruba 345 světelných roků od Země.

Stálici s označením 3 Lodní zádě můžete vyhledat přes 4 stupně jihojihozápadně od Ksí Lodní zádě. Dosahuje 3,9. magnitudy. Je bílou veleobří hvězdou spektrálního zařazení A2, ve vzdálenosti řádu tisíců světelných roků.

V severní části souhvězdí se nachází dvojice otevřených hvězdokup, které mohou být viditelné i prostýma očima. Na obloze je od sebe dělí jen 1,3 stupně.

Mnohem nápadnější z této dvojice je M 47 ( NGC 2422 ). S celkovou jasností okolo 4,5. magnitudy a velikostí asi 30 úhlových minut je za příznivých pozorovacích podmínek snadno viditelná i prostýma očima jako mlhavá skvrna. Nejvýraznější stálice zde dosahuje 5,7. magnitudy a je modrá - spektrálního zařazení B2. Ostatní stálice hvězdokupy jsou již slabší 6. hvězdné velikosti. Do 7. magnitudy obsahuje jen 4 hvězdy, do 8. magnitudy asi 10 kousků. Jde převážně o horké modré hvězdy patřící do spektrální třídy B. Hvězdokupa je nápadně protáhlá ve směru severozápad-jihovýchod. Vzdálenost M 47 odhadujeme na přibližně 1600 světelných roků, stáří hvězdokupy zřejmě nepřesahuje 100 milionů roků. Jde o klenot souhvězdí Lodní zádě.

M 46 ( NGC 2437 ) není své zdánlivé sousedce M 47 nikterak podobná. Celková jasnost dosahuje přibližně 6. magnitudy a velikost asi 27 úhlových minut. Obě hvězdokupy mají pouze podobnou úhlovou velikost při pohledu ze Země, jinak jde o dosti rozdílnou dvojici. Vzdálenost M 46 odhadujeme na asi 5500 světelných roků, což je více než trojnásobek v porovnání s M 47. M 46 je tedy nejméně 3 krát větší hvězdokupou než M 47 a je také výrazně bohatší na hvězdy. V M 46 bylo napočítáno více než 500 stálic, což je několikanásobek počtu hvězd patřících k M 47. Nejjasnější členové otevřené hvězdokupy M 46 dosahují 9. hvězdné velikosti. S odhadovaným stářím okolo 300 milionů roků, také vede nad mnohem mladší M 47. I M 46 můžete za velmi dobrých pozorovacích podmínek spatřit již prostýma očima jako slabou malou mlhavou skvrnu. Uvidět ji bez přístrojů z území našeho státu však může být výzvou, neboť u nás nevystupuje příliš vysoko nad obzor.

I otevřená hvězdokupa M 93 ( NGC 2447 ) je od nás ještě pozorovatelná, avšak nízko nad obzorem. Najdeme ji 1,5 stupně severozápadně od stálice s označením Ksí Lodní zádě ( 3,3. magnitudy ). Celkově dosahuje 6. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 22 úhlových minut. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek můžete i ji spatřit prostýma očima jako malou mlhavou skvrnku, z naší zeměpisné šířky však nepůjde o nic snadného. Pro její spatření lze doporučit jižnější stanoviště. Nejjasnější stálice zde nepřekračují 8. hvězdnou velikost. Odhady stáří hvězdokupy se pohybují okolo 100 milionů roků. Vzdálenost M 93 odhadujeme na asi 3500 světelných roků od Země.

Pozvolna se dostáváme k jižní, od nás neviditelné části souhvězdí.

Nejjasnější hvězda souhvězdí nese jméno Naos ( Dzéta Lodní zádě ). Je horkou obří hvězdou spektrálního zařazení O5 s povrchovou teplotou přes 40 tisíc Kelvinů. Na obloze dosahuje 2,2. magnitudy. Od nás ji dělí značná vzdálenost, kterou odhadujeme na základě měření v současné době na asi 1100 světelných roků. Naos je tak jednou z nejsvítivějších hvězd v blízkém galaktickém okolí. Hvězdy tohoto typu jsou poměrně vzácné. Odhadujeme, že Naos překonává naše Slunce svým průměrem přibližně 14 krát a hmotností až 40 krát-jde však o dosti nejisté údaje. Rotuje velmi rychle okolo vlastní osy, takže se dá předpokládat, že nebude kulového tvaru. Z povrchu vane intenzivní hvězdný vítr. Je velmi mladou stálicí se stářím jen několik milionů roků, kterou čeká v budoucnu osud supernovy. Pozůstatkem kdysi velmi svítivého hvězdného obra bude pravděpodobně miniaturní neviditelná černá díra. Pro pozorovatele z území našeho státu je však hvězda prakticky nepozorovatelná, jelikož i v době kulminace se pouze "dotýká" obzoru.

Východně od hvězdy Naos ( Dzéta Lodní zádě ) svítí dvojice téměř totožně jasných stálic s označením h1 a h2 Lodní zádě. Obě dosahují 4,4. magnitudy. Severní z dvojice - h1 Lodní zádě je oranžovým veleobrem spektrálního zařazení K4, v odhadované vzdálenosti 1500 až 1800 světelných roků. Jižní z dvojice - h2 Lodní zádě je oranžovým obrem spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 300 světelných roků. Tyto dvě hvězdy dělí od sebe 1 stupeň a nachází se 1,5 a 2 stupně východně od hvězdy Naos.

Stálice s označením "a" lodní zádě leží přes 2 stupně jihozápadně od hvězdy Naos ( Dzéta Lodní zádě ). Dosahuje 3,7. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1. Od Země jej dělí zhruba 350 světelných roků.

V jižní části souhvězdí se nachází také Sigma Lodní zádě. Dosahuje 3,2. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K5, ve vzdálenosti okolo 185 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 40 krát větší průměr než Slunce. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 258 dní. Průvodcem je bílá hvězda patřící do spektrální třídy A. Součástí systému je možná ještě třetí slabá hvězda na velmi vzdálené orbitě, žlutý trpaslík spektrálního zařazení G5.

Z území našeho státu nepozorovatelná je také polopravidelná proměnná hvězda s označením L2 Lodní zádě. Řadí se k dlouhoperiodickým proměnným hvězdám. Jasnost kolísala mezi 3. a 6. hvězdnou velikostí s periodou 140 dnů. Jde o červeného obra spektrální třídy M, ve vzdálenosti asi 200 světelných let. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Na obloze tvoří pěknou dvojici s L1 Lodní zádě ( 4,9. magnitudy ). L2 Lodní zádě patřila k nejjasnějším proměnným hvězdám na obloze. Celý rozsah jejích světelných změn bylo možné sledovat i prostýma očima. V posledních letech však začala výrazně slábnout a zmenšuje se i rozsah světelných změn. Nyní již hvězda není vidět bez dalekohledu. Třeba ale opět zjasní a bude viditelná prostýma očima.

Pí Lodní zádě je oranžovým veleobrem spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti asi 800 světelných roků od Země. Z této vzdálenosti se jeví jako hvězda 2,7. magnitudy. Jejího barevného odstínu si můžete všimnout již při pohledu prostýma očima. Povrchová teplota dosahuje zhruba 4000 Kelvinů. Jde o druhou nejjasnější hvězdu souhvězdí. V jejím okolí-převážně severně, se nachází nenápadné seskupení hvězd s označením Collinder 135. Na ploše asi 1 stupně zde svítí několik slabých hvězd, zejména spektrální třídy B, z nichž nejvýraznější dosahuje 4,6. magnitudy a je snadno viditelná i prostýma očima. Do 6. hvězdné obsahuje 5 stálic ( včetně Pí Lodní zádě ). Celkově hvězdokupu tvoří několik desítek stálic. Samotná Pí Lodní zádě by mohla být jejím nejjasnějším členem, jelikož se nachází v podobné vzdálenosti.

Stálice s označením Ný Lodní zádě svítí v těsné blízkosti hranice s Holubicí. Dosahuje 3,2. magnitudy. Je modrým obrem spektrálního zařazení B8, ve vzdálenosti okolo 370 světelných roků. Odhadujeme, že hvězda má zhruba 7 až 8 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 12 000 Kelvinů. Velmi svižně rotuje okolo vlastní osy, díky tomu bude nápadně zploštělá.

V těsné blízkosti jižní hranice souhvězdí leží Tau Lodní zádě. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K1. Ze vzdálenosti přibližně 180 světelných roků se nám jeví jako stálice 2,9. magnitudy. Odhadujeme, že má asi 26 až 27 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje zhruba 4500 Kelvinů. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 2,9 let. Průvodcem je pravděpodobně červený trpaslík.

P Lodní zádě dosahuje 4,1. magnitudy. Jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B0, ve vzdálenosti kterou odhadujeme na zhruba 1600 světelných roků.

J Lodní zádě dosahuje 4,2. magnitudy. Také je modrou obří hvězdou spektrálního zařazení B0, ve vzdálenosti zhruba 1600 až 1700 světelných roků.

4 stupně severozápadně od hvězdy Naos nelze přehlédnout otevřenou hvězdokupu s katalogovým označením NGC 2451, která je s celkovou jasností 2,8. magnitudy snadno viditelná i prostýma očima. Vše se zde točí okolo jasné stálice s označením c Lodní zádě, která s jasností 3,6. magnitudy vyniká nad ostatními. Jde o oranžovou veleobří hvězdu spektrálního zařazení K4. Okolo ní se rozprostírá několik desítek stálic na ploše o velikosti asi 50 úhlových minut, které při pohledu prostýma očima vytváří mlhavý podklad. Nejjasnější z nich dosahují 6. hvězdné velikosti a jde o modré obry patřící do spektrální třídy B. Vzdálenost hvězdokupy odhadujeme na asi 1000 světelných roků, stáří na pouhých několik desítek milionů roků. Jde tedy o velmi mladé a poměrně blízké hvězdné společenství.